Hrad Valdštejn

Co se Vám vybaví, když se řekne Valdštejn?

V prvé řadě malebné a krásné místo uprostřed Českého ráje, které není možné při návštěvě tohoto regionu minout. Je to brána do úchvatného hruboskalského skalního města a obecně i vstupem do celého tohoto kraje, kde je toho k vidění spousta.

Jak jste se dostal k práci průvodce na tomto hradě?

V podstatě to bylo čirou náhodou. Sháněl jsem přes léto nějakou brigádu, abych si přivydělal ke studiu. Jednoho dne jsem v regionálních novinách četl inzerát na pozici výběrčího parkovného na Valdštejně, a jelikož mám tento hrad v podstatě „za rohem“, volba byla jasná. Pravdou tak je, že jsem začal svou „kariéru“ na Valdštejně v jeho podhradí (smích), neboť parkoviště je umístěno pod hradem ve vzdálenosti cca 2,5 km po silnici (700 m po turistické stezce). V této pozici jsem vydržel dva roky a pak přišla ona nabídka na práci průvodce, jelikož se jedno místo uvolnilo. Přes počáteční váhání jsem nakonec řekl ano a od té doby už jsem hrad neopustil.

Vzpomínáte si na svůj první den v této nové „roli“?

Vidím to jako dnes. Byl jsem strašně nervózní a bál jsem se, že spletu hned při první prohlídce text. Navíc jsem oproti ostatním kolegům (nováčkům) absolvoval pouze dva náslechy historie hradu, takže o to víc mě pohltila tréma. Aby toho nebylo málo, tak hned první den jsem „vyfasoval“ skupinu třiceti Slováků, kteří mi však svou bezprostředností a ohleduplností paradoxně pomohli k tomu, že jsem se snažil ze sebe dostat to nejlepší a text jsem nakonec vůbec nespletl. Takže všechno zlé bylo k něčemu dobré.

Jak náročný byl text k historii hradu? Studujete vůbec historii či příbuzný obor?

Na to se mě ptá po prohlídce víc lidí, zda nejsem student historie. I když mě historie vždy zajímala, nakonec jsem vystudoval mezinárodní vztahy a následně politologii, kde se také trochu té historie vyskytne. Co se týká samotného textu, tak ten byl pro mě ze začátku náročný, protože se člověk musel naučit docela dost jmen a dat, i když praxe mu poté umožnila zvolit, co je a není podstatné. Já jsem to dělal tak, že jsem se doma učil text nahlas a doplňoval jsem ho videi z YouTube, kde je natočen celý areál hradu, včetně interiérů. To mi pomohlo zapamatovat si třeba pozice jednotlivých obrazů Aehrenthalů v Klasicistním domě. Samozřejmě je ze všeho nejlepší absolvovat náslechy se zkušenějšími kolegy. Každý si poté individuálně text uzpůsobí, aby mu tzv. „seděl“.

Prováděl jste kromě Valdštejna i na jiné památce?

První rok průvodcování na Valdštejně jsem paralelně pracoval i v turnovské synagoze. Takže jsem se v podstatě na začátku sezóny učil dva texty současně. Bylo to těžší, poněvadž text o synagoze byl delší a náročnější, neboť zahrnoval i historii židovství obecně. Navíc se člověk musel připravit na to, že do takové kulturní památky chodí úplně jiný typ lidí, který bude mít i jiné dotazy. Mou výhodou bylo, že mě problematika židovské kultury a náboženství zajímala již dávno předtím, zejména v souvislosti s jeho tragickým osudem za druhé světové války. Tudíž jsem mohl do svého výkladu zahrnout i vlastní poznatky a znalosti.

Jaký byl obecně Váš vztah k hradům a zámkům před zahájením práce průvodce?

Můj vztah k hradům a zámkům byl odjakživa kladný. Beru je jako dědictví, které nám zde zanechaly předchozí generace a je naší povinností se o ně proto náležitě starat a vážit si jich. Mí prarodiče nás proto s mou sestrou vždy každé léto brali na nějaký hrad, zámek či zříceninu, takže se dá říci, že za své dětství jsem poznal celý Český ráj, včetně Valdštejna. Jsem za to vděčný, neboť si dnes více vážím a cením místa, odkud pocházím.

Vybaví se Vám nějaká vtipná historka při prohlídkách? Nebo naopak přišel jste do kontaktu i s nepříjemnými lidmi?

Za ty tři roky, co pracuji jako průvodce, je těch vtipných historek nesčetně a naštěstí překonávají ty negativní, se kterými se musí také počítat. S tím souvisí i kontakt s nepříjemnými lidmi, protože v cestovním ruchu, stejně jako třeba ve zdravotnictví, se takovému kontaktu prostě nevyhnete. Důležité je, zachovat v sobě slušnost a nenechat se za každou cenu vyprovokovat. Mně pomáhá třeba použít i trochu ironie, ale i přesto si zachovat úsměv, což dotyčného vždy více vyvede z rovnováhy.

Jaké by měl mít podle Vás člověk základní předpoklady, aby se stal průvodce? Dejte nám „návod“?

Dle mého názoru jsou nejlepšími předpoklady pro tuto práci zejména komunikační schopnosti a příjemné vystupování. Člověk, který není zvyklý vystupovat před lidmi či se dokonce bojí veřejného projevu, může z tohoto druhu práce pociťovat obavy či frustraci. Na druhou stranu si myslím, že i pro takového člověka je tato pozice výbornou školou a praxí, která mu pomůže se těchto „traumat“ zbavit, což bude prospěšné do jeho dalšího života. Já měl v tomto ohledu velkou výhodu v tom, že jsem odchovaný turnovskou Obchodní akademií, kde jsme měli předmět Efektivní komunikace. V této souvislosti musím vyzdvihnout velkou roli PhDr. Evy Špínové, která mě naučila jak komunikační a řečnické dovednosti, tak způsoby zvládání kritiky a v neposlední řadě i psychologii. Dobrý průvodce totiž musí být psychologem a komunikátorem v jedné osobě. Vždy musíte blíže poznat lidi, se kterými jednáte, abyste pochopili, jak s nimi máte jednat. Pro mě je rozhodujících prvních deset minut prohlídky, kdy si turisty tzv. „oťuknu“ a zjistím, zda je bude výklad o historii zajímat či nikoliv. Podle toho uzpůsobím následnou formu celé prohlídky.

Co Vám uplynulé sezóny na Valdštejně daly a na co nikdy nezapomenete?

V prvé řadě mi daly spoustu skvělých zkušeností, které se mi určitě do budoucna neztratí. Díky hradu Valdštejn jsem mohl ještě více zlepšit své komunikační dovednosti a dnes už mi nedělá problém s kýmkoliv jednat. Navíc mi byla letos, vedle práce průvodce, umožněna i oblast komunikace, propagace a PR. Mohu tak např. psát autorské články o hradních akcích, které se objeví v regionálních novinách či na stránkách Města Turnov, nebo i poskytnout rozhovor do televize. Nesmím zapomenout ani na skvělé přátele, které mi tento hrad dal. Jsou to lidé, na které se mohu vždy stoprocentně spolehnout a rád se s nimi vídám i mimo hradní sezónu. Jsou jako má druhá rodina, a proto je i Valdštejn za ty roky v podstatě mým „druhým domovem“.